Nevěra za nevěru

posted on 16 Aug 2014 18:50 by lyingale4771


Stalo se to už tak dávno, že je to už jen úsměvná vzpomínka a samotní aktéři už zřejmě zapomněli.... Bylo to v prvním roce našeho dlouholetého manželství, já jsem byla doma s naším čtyřměsíčním synem a manžel dojížděl do práce. Dělal na směny, chodil domů unavený a zřejmě čekal, že doma nalezne ženušku, čekající na jeho návrat, navoněnou a odpočatou a vždy eroticky naladěnou na nejrůznější sexuální hrátky... Bohužel skutečnost byla velmi odlišná od jeho představ.
Ženuška byla většinou naprosto neodpočatá, protože se celý den točila kolem vaření, praní a malého  miminka, které spalo jen když se řádně houpalo v kočárku a když nespalo, vyžadovalo stoprocentní  zájem a permanentní společnost, takže jsem mnohdy nevěděla, zda mám chovat syna, kojit ho, stát u sporáku nebo věšet plíny... Navíc jsem byla hodně podrážděná, nejspíš mi také chybělo to správné pomazlení a erotické jiskření, které mezi námi před narozením potomka bylo, ale které jsem s péčí o dítě nedokázala tak nějak skloubit. Proto se nemohu divit, že manžela „ulovila“ jiná, navoněná, odpočatá a erotikou jiskřící.....žena. Navíc jeho první láska, takže jsem téměř neměla šanci. Jejich vztah trval asi čtyři měsíce, než jsem si začala všímat různých signálů, které mi říkaly, že je mezi námi něco v nepořádku. Nejsem z těch žen, které by manžela nějak kontrolovaly, prohledávaly mu kapsy, případně diář... mobily a internet v té době nebyly nám  obyčejným smrtelníkům dostupné, tak jsme se museli spokojit s písemnou korespondencí. Proto, když jsem ho jednou zahlédla, jak píše dopis, nepřikládala jsem tomu zvláštní význam, a když mi pak řekl, že píše kamarádovi, jen jsem řekla, ať jej ode mne pozdravuje. Jaké však bylo mé překvapení, když manžel potom dopisní papír vyhodil zmačkaný do koše se slovy, že se mu to nepovedlo. Přiznejme si, když píšeme kamarádovi, je jedno, že tam máme nějaké škrtance, prostě je to dopis kámošovi a píšeme tam své myšlenky a postřehy zrovna jak nás napadnou.... ale když muž píše ženě, snaží se, aby vše bylo gramaticky a stylisticky správně a pokud hodně škrtá, napíše to raději znovu. Tato jediná nevinná manželova poznámka“ nepovedlo se mi to“ stačila k tomu, aby všechny jemné signály a indicie do sebe zapadly jak ozubená kolečka složitého stroje a mně vše rázem došlo. Jeho směny navíc, přesčasy, časté jízdy domů k rodičům, i když si předtím s nimi moc nerozuměl.... prostě jak se říká, prohlédla jsem. Jenže jsem neměla jistotu. Když jsem potom v nestřeženém okamžiku vytáhla z odpadkového koše ten zmačkaný dopisní papír, byl prázdný! Vyhodil pro jistotu spodní papír, na kterém bylo protlačeno jeho písmo. Nebylo tam ale nic k přečtení, až na úvodní nadpis: „Milá Janka“.... Bylo to začátkem týdne a když mi pak oznámil, že na víkend jede opět k rodičům na Slovensko, domluvila jsem si hlídání syna a rozhoddla se, že se vypravím za ním. Dobře jsem si totiž pamatovala, když mi říkal o své první lásce a mluvil o ní docela často, že se jmenovala Jana.
Můj muž měl mít ještě v pátek noční směnu a potom měl jet rovnou na Slovensko. Já jsem se vydala sobotním ranním vlakem tamtéž, jen jsem nechtěla jet k jeho rodičům, protže jsem nechtěla mít žádné svědky a nechtěla jsem, aby se mezi nás někdo míchal, chtěla jsem to vyřešit po svém. Proto jsem zamířila do bytu jeho nejlepšího kamaráda, který nám byl na svatbě za svědka, a který už byl také ženatý a jeho manželka byla také na mateřské. Když mě uviděla za dveřmi, jen se zeptala, kde je můj manžel. Já jen prohlásila, že je u Jany a Ivetka jen nevěřícně zírala, jak jsem klidná...Ihned mě pozvala dál a začala povídat a povídat, jak se jí to nelíbí, že Marek, tak se můj muž jmenuje, sem jezdí za Janou a jak už se o tom se Stanem, Markův nejlepší kamarád a její muž, bavila a povídala a povídala. O Janě mi řekla vše, co věděla, jen nevěděla, kde přesně bydlí, to věděl Stano. Tak jsme vzaly malou na procházku a šly jsme za Stanem, který si přivydělával jako hlídač na stavbě, jinak pracoval jako hasič na nedalekém malém letišti. Nejdříve se zdráhal mi cikoliv říct, ale když Ivetka namítla, že už stejně všechno vím, začal se omlouvat, že mi to neřekl hned, jak se o tom jejich vztahu dověděl. „ Ale je to môj najlepší kamarát“.... Já jsem to nekomentovala, jen jsem mu řekla, že to chápu., ale že to chci vyřešit v klidu a chci si s ní popovídat. Tak mi popsal, kde přesně bydlí a my jsme s Ivetkou vyrazily zpátky domů. Tam jsem se převlékla. Nevěděla jsem, jestli tam můj manžel bude, spíš jsem doufala, že  ještě ne a přesto jsem se oblékla velmi vyzývavě. Černou koženou úzkou sukni nad kolena, červenou lehce průsvitnou halenku, vysoké kozačky a dokonalaý make-up. V té době jsem byla blond, tak jsem si vlasy upravila tak, jak mi to podle okolí nejvíce slušelo a vyrazila jsem za milou sokyní. Když mi otevřela  drobná žena s dlouhými kaštanovými vlasy, štíhlá a na pohled milá, jen jsem se představila a ona mě hned pozvala dále. Sice jí původní úsměv, se kterým dveře otevírala, trochu opadl, ale slušně mě zvala dál. Jaké bylo mé překvapení, když v kuchyni seděl můj manžel a spokojeně pil kávičku. Naštěstí byl oblečený, takže jsem dokázala aspoň ze začátku udržet chladnou hlavu. Podle staré známé pravdy, že obrana je nejlepší útok, hned na mě spustil, co tam dělám, jak jsem se to dověděla, kdo mi to řekl, ani slůvka pokory nebo omluvy, nic....Když jsem se párkrát nadechla a vydechla, abych se hned před cizí ženou nezačala hádat, posadila jsem se a Jana přede mne postavila hrníček s kávou. Nejdřív jsem chtěla odmítnout, protože turka nepiji a z hrnku už vůbec ne, jen ze skla, ale pak zvítězilo slušné vychování a já jsem poděkovala. Strávila jsem s nimi asi tři hodiny nejrůznějším dohadováním a vysvětlováním, nebralo to konce, jen jsem zjistila, že tato žena mé postavení nemůže ohrozit. I když mi později, když jsme s manželem odešli na chodbu zakouřit si, praskly nervy a já se rozplakala, i přes to jsem dokázala klidně a věcně s nimi komunikovat, takže manžel nabyl dojmu, že bychom snad mohly být s Janou kamarádky....Když mi potom oba navrhli, abych zůstala, že se půjdeme společně někam ve třech pobavit, nevěřícně jsem na svého muže zírala a nevěřila, že to myslí vážně. Bohužel myslel.... Nakonec jsme se domluvili s Markem, na společné cestě domů a že se sejdeme druhý den na nádraží. Byla jsem „vytočená“ tak, že stačil jeden pohled nebo slůvko a já bych vybouchla jak sopka, naštěstí nikdo už nic nedodal a tak jsem odešla. Vydala jsem se zpátky k Ivetě a Stanovi, chtěla jsem se opít a přijít na chvilku na jiné myšlenky, jenže nálada u nich byla taky nějaká podivná, tak jsem si řekla, že půjdu někam do baru. To mi Stano začal vymlouvat, že sama nikam nemůžu a že půjde se mnou. To se nelíbilo pochopitelně Ivetě a začali se hádat. Ivetce jsem se omluvila, že jí způsobuji nepříjemnosti a že mě to mrzí, a že bych si ještě přes noc u ní nechala věci, jestli mohu. Ona přikývla, tak jsem odešla. Kousek od domu mě dohonil Stano a řekl, ať s ním jdu do jeho hlídací boudy, že si se mnou musí popovídat. Moc se mi nechtělo, ale nakonec jsem souhlasila. Myslela jsem, že bude ospravedlňovat mého manžela, ale jaké bylo mé překvapení, když vytáhl láhev slivovice, nalil nám každému pořádného panáka a pokývl, abych to vypila. Tvrdý alkohol jsem nikdy takhle nepila, takže to se mnou pěkně zacloumalo. Nalil mi ještě jednu a když jsem ji vypila, nezdál se mi už svět tak strašně nespravedlivý a černý. Navíc si ke mně přisedl a začal mě hladit a utěšovat, že to bude dobré a že se Marek rozhodne správně. Ale řekl, že se o něm nechce bavit. Když jsem se mu podívala do očí, viděla jsem v nich touhu. Zaskočilo mě to, protože já jsem jej opravdu brala jako dobrého kamaráda, navíc to ani nebyl můj typ, ale psychické vypětí posledních hodin a alkohol vykonaly své a já jsem se přistihla, jak se s ním líbám, jak jeho ruce nedočkavě putují po mém těle. Najednou jsem halenku měla rozepnutou, sukni vykasanou až do pasu  a kalhotky někde za sebou na stole. Ani jsem nepostřehla, kdy se svlékl on a už se mi jeho tvrdý naběhlý čurák snažil nacpat do mé lasturky. Vůbec jsem nebyla připravená, ale kupodivu tam po několika pokusech zajel až po koule a Stano mě začal nemilosrdně mrdat s razancí parního stroje. Přišlo mi to divné a nějak nepatřičné, ale přirážela jsem a snažila se, aby se co nejdříve udělal. Naštěstí se nevystříkal do mě, ale vedle... Když skončil, oblékla jsem se a cítila se ještě hůř než před tím. Pak někam zavolal a řekl, že nemůže hned odejít se mnou, ale že příjdou jeho a Markovi kamarádi a Ti mě doprovodí do baru, jestli budu chtít. Protestovala jsem, že jsem dospělá a že to není potřeba, ale trval na svém. Nevím, co si s kamarády řekli, ale když jsme dorazili do baru a sedli do pohodlných sedaček v jednom boxu, snažili se na mě všichni tři všemožně zapůsobit a začali objednávat pití. Dala jsem si nějaký alkoholový kokteil a pamatuji si, že mi moc chutnal. Když jsem pozdějji zaslechla z vedlejší místnosti hudbu, chtěla jsem jít tancovat. Vedle byla diskotéka a já jsem konečně dostávala tu správnou náladu a měla jsem chuť si pořádně zařádit. Když jsem šla v doprovodiu všech  tří na parket, všichni se po mě otáčeli. Nejdřív jsem nechápala proč, ale pak jsem si uvědomila, že na parketu svítí neonové trubice a má červená podprsenka má na sobě bílé aplikace, takže přes průsvitnou látku halenky zářila a já jsem vypadala, že na sobě nic jiného nemám. V té době jsem ještě nebyla tak oplácaná, hrudník mi zdobily krásně pevné čtyřky a prdelku jsme měla jak dva kmínky... Tančila jsem, svůdně a vyzývavě jsem vrtěla boky a zadečkem a chlapi na parketu za mě šíleli. Hlavně Ti mí „bodyguardi“, nějak jsem vycítila, že by mě chtěli také „utěšovat“ ale na to jsem neměla náladu. Ne, že bych nemyslela na to, jak si můj manžel teď někde užívá se svou milenkou a já že bych si měla užít taky, ale s jeho kamarády jsem to prostě nechtěla. Proto, když jsem si na chvíl šla sednout, a od vedlejšího stolu mi servírka přinesla sklenku se šampaňským, omluvila jsem se kamarádům a šla si sednout tam. Seděli tam čtyři muži a dvě ženy, nejspíš parta a něco oslavovali. Když se mi začali představovat, stoupl jeden z nich a řekl, že má dnes narozeniny a že by byl velice rád, kdybych je s nimi oslavila. Představil se jako Michal. Začali jsme si povídat a oni se mě ptali, co dělám v jejich městě, a odkud jsem. Řekla jsem jim, že o tom nechci mluvit a že se chci bavit. Když pak začali hrát pomalou skladbu, Michal mě poprosil o tanec. Šli jsme tančit, a já si uvědomila, jak je vysoký. Měl přes metr osmdesát, široký hrudník a štíhlý pas, tmavé vlasy a pohled šelmy... prostě krásnej chlap a ještě báječně tančil. Chvíli mluvil o sobě ale přeci jen mu to nedalo a začal vyzvídat, proč jsem tady. Svěřit se partě neznámých lidí se mi nechtělo, ale svěřit se milému chlapíkovi, zvlášť, když očividně naslouchá je něco jiného. Ve stručnosti jsem mu popsala události celého dne a viděla jsem, jak na mě zírá jak na Alenku z říše divů. „A to se po takovém dni jdeš ještě bavit a nebrečíš někde v koutku a nezoufáš si?“ ptal se mě nevěřícně. „Nebrečím a nezoufám, to teprve příjde, možná a možná ne....“ „Ty manžela nemiluješ?“ zaskočil mně svou otázkou. „Samozřejmě, že jej miluji, jinak bych sem nejela, ale jsem moc hrdá na to, abych škemrala o jeho přízeň. A navíc si myslím, že se ke mně stejně vrátí.“ „Jak si můžeš být tak jistá?“ „Nejsem, ale necítila jsem mezi nimi žádný žár, žádné napětí, prostě vypadali jako přátelé a ne jako milenci...“ Něžně mě pohladil po tváři „přeji ti abys byla šťastná, ať už s manželem nebo bez něj“ a sklonil se ke mně a políbil mě na rty. Lehce nijak naléhavě, byl nesmírně něžný...tancovali jsme a líbali se a svět kolem nás nějak přestal existovat. V tom mě někdo od něj hrubě odstrčil, to do baru přešel Stano. Nevěřícně jsem na něj zírala, neschopná jediného slova. Spustil na mě, co to tady dělám, jestli se nestydím a podobně.... A to byla ta poslední kapka, ta malá jiskřička, aby vybuchla sopka a ta bouchla, s razancí Krakatoy.... Vždy když jsem rozčílená nepřiměřeně zvyšuji hlas, tentokrát jsem ho nejen  zvýšila, tentokrát jsem přímo řvala, bohužel to neschytal můj manžel, ale jeho nejlepší kamarád. Nebudu tady opakovat, co všechno jsem mu vmetla do tváře, vyčetla jsem mu Markovu nevěru, netečnost a nechuť cokoli řešit, snad i hada z ráje jsem mu vyčetla a nakonec i tu nechutnou soulož před pár hodinami v jeho boudě. A nakonec jsem zařvala, že jestli si myslí, že budu šukat s jeho kamarády, tak se příšerně plete, protože já budu  šukat kdy chci a s kým já budu chtít! A šla jsem k baru, kde jsem si opět objednala panáka, a klepoucí se rukou si marně snažila zapálit cigaretu. Michal stál za mnou, vzal mi zapalovač a připálil mi. Když jsem párkrát potáhla a  kopla do sebe panáka ginu, jakž takž jsem se uklidnila a začala jsem zase normálně dýchat. „ No páni.... zašeptal Michal, to jsme ještě nezažil. Je ti dobře?“ A usmál se. Přikývla jsem a on mě objal kolem ramen a přitáhl si mě na svůj mužný hrudník. Ten projev něhy, sympatie a porozumění spustil další lavinu emocí a já jsem se rozplakala. Nijak jsem neštkala, jen mi proudem tekly slzy a já cítila jak odplavují všechen adrenalin a mě je čím dál tím lépe. Nejspíš to cítil i Michal, protože mě jen hladil po vlasech a trpělivě si nechal smáčet svou košili mými slzami. Když mi pak podal kapesník, utřela jsem se, mohutně vysmrkala a nejistě jsem se usmála. „To jsem tady asi udělala pěkné divadlo, co?“ „To neřeš, aspoň tu nebyla nuda.... ale tví kamarádi odešli.“ „To nebyli mí kamarádi, ale Markovi a udělali dobře, nemohla bych se na ně ani podívat.“ „A máš dnes kde spát?“,  zeptal se Michal. „Ne“ „To nevadí, můžeš přespat u mě, bydlím nedaleko, neboj, neudělám nic, co bys nechtěla“ dodal, když zachytil můj pohled. Přikývla jsem. Pak se mě zeptal, jestli chci ještě tančit, nebo už spát. Tančit už se mi nechtělo, tak Michal zaplatil a šli jsme k němu domů. Když jsme přišli do jeho bytu, do nosu mi zavanula zvláštní podmanivá orientální vůně. Když jsem si pak v předsíni odložila a on mě provázel svým bytem, nevěřícně jsem zírala. Bylo vidět, že hodně cestuje, v obýváku měl místo obvyklé sedačky velké orientální polštáře rozházené ledabyle po vysokém perském koberci. Uprostřed místnosti stála zvláštní vysoká skleněná nádoba, od které vedly čtyři hadičky, dnes už bych vodní dýmku poznala, ale tenkrát jsem ji viděla poprvé a vůně se linula od té nádoby. Pak mě zavedl do místnosti a když rozsvítil, málem jsem si ucvrnkla, bylo v ní několik skleněných terárií a v nich nejrůznější havěť, pavouci, štíři, různí obrovští brouci, ale také ještěrky. V místnosti bylo nezvakle chladno a zvířátka za sklem byla jaksi netečná a nepohyblivá. Řekl, že to chladno je záměrné a otevřel dvířka teráriia, ze kterého si na dlaň položil obrovského štíra. Začala jsem nevědomky couvat, protože pavouky a štíry fakt nemusím... vysvětlil mi, že jsou momentálně neškodní, protože jsou podchlazení. Když viděl, že štírem u mě neuspěje, odložil jej zpátky, zhasl a vedl mě do ložnice. Tam měl kromě postele a skříně další veliké terárium, ale pro změnu s hady. Nevím už, co to bylo za druh, i když mi to říkal. Mě zajímalo, jestli nejsou jedovatí, „ne nemusíš se bát jsou to všechno jen škrtiči“. „Tak to jsem klidná“ usmála jsem se. „hadů se taky bojíš?“ zeptal se mě Michal. Zavrtěla jsem hlavou, jako že ne. Odvedl mě do obýváku a řekl, ať si sednu na jeden z polštářů a sundám si halenku, i když mě překvapil, nevypadal, že by chtěl sex a proto jsem si ji sundala. Chvíli na to mi kolem krku položil jednoho ze svých hadích mazlíků. Nebyl moc velký, měřil asi metr a bylo to příjemné. Jeho teplá suchá kůže mě lehtala na té mé, když se začal plazit po mém těle, nejdřív kolem krku a pak směrem mezi má ňadra... jeho jazýček kmital vzduchem a já pozorovala, kam se poplazí. Pod prsem si to zamířil po břiše kolem pupíku do zadu na záda. Bylo to strašně příjemné ale když se mi jeho ocásek začal ovíjet kolem ruky a had samotný opět zamířil kolem zad na břicho, vzal jej Michal opatrně z mého těla a odnesl jej zpět do ložnice. Byla jsem tak eroticky nabuzena tou hadí masáží, že mě ani nenapadlo halenku si znovu obléci. Ve chvíli byl za mnou, poklekl a lehce mě začal hladit, po krku, ramenou, pak jeho ruce sjely na záda a rozepl mi podprsenku. Má plná ňadra vyklouzla na svobodu a on je okamžitě chytil do dlaní. Bříšky palců přejížděl po mých vztyčených bradavkách, sklonil se a zezadu mi zasypával jemnými polibky krk, šíji a pomalu mě pokládal na polštář. Podvolila jsem se tomu slastnému hlazení a laskání, přitáhla jsem si jej ke rtům a začali jsme se líbat. Navzájem jsme se zbavili oblečení a leželi jsme na polštáři úplně nazí, stále v obětí, naše ruce při tom putovaly po našich tělech a zkoumaly každý záhyb, každou nerovnost, či prohloubeninku. Když má ruka sjela do jeho klína a dotkla se jeho vztyčeného pevného penisu, slastně vydechl. Okamžitě jsem pocítila touhu mít jej v pusince a ochutnat jeho vůni... lehl si na záda a já se pomalu sunula k jeho pevnému břichu a níž, zasypávaje jeho úžasné tělo polibky. Když jsem sjela až do jeho klína, vzal mou hlavu do dlaní a zvedl ji tak, abychom se navzájem podívali jeden druhému do očí. Viděla jsem tam touhu, vášeň i chtíč a ta kombinace mně vzrušovala tak, že má kundička začala řinout šťávičku proudem. Ve chvíli, kdy jsem jeho penis vzala mezi rty, byla už celá zmáčená svou vlastní touhou. Intenzivně jsem jej kouřila a při tom poklekla tak, že jsem se svou nadrženou buchtičkou začala třít o jeho stehno. Když ucítil mou touhu, okamžitě  si mně přitáhl nad sebe. Když rukou zamířil mezi naše klíny, chytla jsem ji a položila za hlavu, stejně tak i druhou, nebránil se, jen čekal, co udělám. Svou kundičkou jsem se začala třít o jeho penis, pěkně od koulí až po žalud a zase zpátky. Vychutnávala jsem si tu slast, tu touhu po zasunutí, ale chtěla jsem aby naše touha po vzájemném splynutí byla co největší. Během chvíle jeho penis ztvrdnul a vztyčil se, takže úplně lehce zajel mezi mé mokré závojíčky a prorážel si cestu hluboko do mého lůna. Když jsem na něj dosedla, cítila jsem, jak je velký a silný. Mou kundičku plnil zcela a beze zbytku. Započali jsem náš tanec lásky, který trval téměř hodinu. Vždy, když jsme cítili, že se jeden z nás blíží k vrcholu, zpomalili jsme a počkali. Během té hodiny lásky jsme měnili polohy, chvíli mě napichoval ze zadu, kdy jsem klečela, a on rukou drtil má houpající se prsa, pak jsem si lehla a naše spojení bylo nejtěsnější, nakonec mně otočil tváří k sobě a vnikl do mě, cítila jsem, že už žádné zpomalení nepomůže a můj vrchol se nezadržitelně blížil. On byl na tom úplně stejně, a i když zpomalil a zajížděl svým napnutým kopím do mé kundičky, cítila jsem jak jeho pták téměř vibruje blížícím se vyvrcholením. Nalehl na mě, hlavu vzal do mých dlaní a vášnivě mě políbil, Když byly naše jazyky hluboko v ústech toho druhého, zajel několikrát prudce hluboko do mé kudičky a dál už jsem vnímala jen nádherný pocit uspokojení, od palců na nohou mi šel ten známý pocit tepla a mravenčení a pokračoval dál až přes podbříško do páteře. Srdce mi bušilo tak že málem vyskočilo z hrudi a já cítila jak hluboko uvnitř mne exploduje ohromná síla, cítila jsem, jak uvnitř mé pičky mohutně stříká jeho semeno. Byl to nádherný a dlouhý orgasmus a my jsme ještě dlouho zůstali ležet v těsném objetí a vychutnávali si slastný pocit přítomnosti toho druhého. Ráno jsme se rozloučili polibkem a já jsem věděla, že už svého milence na jednu noc nikdy neuvidím. I když mě ještě čekal nepříjemný rozhovor s mým mužem během dlouhé cesty vlakem domů, byla jsem klidná a vyrovnaná a bylo to na mě vidět....




Comment

Comment:

Tweet